Peníze v rukou státu

Úvod

Stát zasahuje do každodenního života běžných občanů i dalších ekonomických subjektů čím dál tím více. V současné době opravdu neexistuje oblast lidské činnosti, která není státem nějak regulována. Většina lidí tuto regulaci státu přijímá, jelikož  jí to dává falešný pocit, že je o ni dobře postaráno. Fakt, že stát vyrábí peníze se zdá každému přirozený a správný. Málokdo ví, že tomu tak vždy nebylo. Stát si tuto výsadu přivlastnil až v průběhu věků, a to ne ze zcela nezištných důvodů. Příliš státní regulace škodí v každém sektoru. Proto stát stvořil naoko nezávislou instituci, takzvanou Centrální banku. Tato instituce dělá za stát špinavou práci v rámci měnové politiky.

Názory, které nesouhlasí s přílišnou regulací státu, jsou v dnešní přesocializované době velmi cenné a potřebné. Je to z toho důvodu, že jsou dnes v naprosté menšině. Vždy, když dojde k nějakému negativnímu jevu, tak obyvatelé čekají, že stát vydá k jeho odstranění nějaký nový zákon či nařízení. Většinou se tak opravdu stane. Povědomí o tom, že věci se dají řešit i jinak, například přirozeným vývojem, mnoho občanů nemá. Pojem laissez-faire („nechte věcem volný průběh“) je většině lidí neznámý.

Úkolem této práce je se s takovými názory seznámit. Ve společenských vědách je hlásají například libertariáni, mezi které by se dal zařadit i americký ekonom, historik a politolog Murray Newton Rothbard. Ten ve svém celoživotním  díle vždy hájil individuální svobodu proti vládním intervencím. Jedna z jeho nejzajímavějších knih, What Has Government Done to Our Money? (Peníze v rukou státu), velmi poutavým a čtivým způsobem popisuje vznik peněz, jejich vývoj a také způsob, jakým stát  zasahuje do oblasti peněz. Tímto textem se budeme zabývat.

1. Život a dílo Murray Newton Rothbarda

1.1. Stručný životopis

 

Murray Newton Rothbard (2. března 1926 – 7. ledna 1995) se narodil polsko-ruským přistěhovalcům v Bronxu, kde také začal chodit do veřejné školy. Zde poprvé poznal rovnostářství, což se zřejmě podepsalo na jeho pozdějším vývoji, ve kterém preferoval jednotlivce před kolektivem.[1] Navštěvoval Kolumbijskou Universitu, kde získal roku 1945 bakalářský titul v oboru matematika a roku 1956 doktorát filosofie v oboru ekonomie. V 50. letech též navštěvoval semináře ekonoma  Ludwiga von Misese a byl velmi ovlivněn jeho knihou Human Action. Vrcholem jeho práce v  50. a 60. letech byla kniha Zásady ekonomie (Man, Economy, and State), publikovaná v roce 1962. V roce 1953 se v New Yorku oženil s Joann Schumacher (1928-1999), které říkal Joey.[2] Joann byla jeho editorkou a blízkou poradkyní, stejně jako hostitelkou v „Rothbardově salónu“.  Od roku 1962 byl Rothbard zaměstnán u různých akademických institucí v New Yorku, například jako učitel ekonomie na částečný úvazek u Brooklynského polytechnického institutu, a to až do roku 1986.[3] Od roku 1986 do své smrti byl emeritním profesorem na Nevadské Universitě v Las Vegas.[4] Díky svým spisům byl schopen nadchnout velké množství studentů a učedníků, čímž se stal jedním z hlavních činitelů tehdejšího liberálního hnutí.[5] V roce 1976 Rothbard založil Center for Libertarian Studies, a v roce 1977  Journal of Libertarian Studies. V roce 1982 spoluzakládal Ludwig von Mises Institute v Auburn, Alabama, a byl zde viceprezident akademické záležitosti až do roku 1995.[6] V roce 1987 zahájil vydávání Review of Austrian Economics, nyní nazývaný Quarterly Journal of Austrian Economics.[7] Zemřel v roce 1995 na  infarkt.

1.2. Zařazení do myšlenkových proudů

 

Rothbard se řadí mezi ekonomy Rakouské školy. Ta vychází z marginalismu. Podporuje volný trh a kritizuje řízené ekonomiky, protože ty ničí informační funkci cen a vedou tak k totalitě. Mezi základní Rothbardovy teze patří absolutní nedotknutelnost lidské svobody a dávání přednosti přirozenému právu před právem pozitivním. Byl velkým kritikem daní a přerozdělování zdrojů pomocí státu. Rovněž odmítl používat o vědecké metody v ekonomii, například empirické a statistické analýzy, a další nástroje z hlavního proudu společenské vědy jako zbytečné pro studium ekonomie.[8] Obhajoval zlatý standard a povinnost 100% rezerv pro banky.[9] Rothbard byl kritický vůči monetaristické ekonomice Miltona Friedmana. V polemice Milton Friedman Unraveled kritizoval Friedmana jako „statistika“ a „miláčka establishmentu“, přítele a obhájce Richarda Nixona, a jeho zhoubného vlivu na politiku.[10] Podle Rothbarda by libertiáni měli spíše Friedmanem opovrhovat než jej oslavovat. V knize Keynes the Man podrobil kritice i Johna Maynarda Keynese, kterého označil jako politického oportunistu a jeho ekonomickou teorii jako „mělkou“.[11]

Dalším myšlenkovým proudem, do kterého můžeme Rothbarda zařadit, je tzv. anarchokapitalismus. Už spojení slov anarchie a kapitalismus v sobě evokuje cosi nelogického. Anarchie neuznává soukromé vlastnictví, které je pro kapitalismus základním předpokladem. Anarchokapitalismus za jediný veřejný zájem považuje zájem konkrétního jedince. Lidská práva vycházejí z vlastnického práva. Právo na život je například odvozeno z práva úplného sebevlastnictví. Vražda by tedy znamenala porušení vlastníkova práva na sebevlastnictví.  Rozdíl, mezi anarchokapitalismem a liberalismem je v tom, že anarchokapitalisté vůbec nepočítají s nějakou minimální úlohou státu.[12] V tom případě by však každý svobodný jedinec musel hájit svá práva sám. Kdo pak dá záruku, že silnější jedinci nebudou hájit svá práva na úkor jedinců slabších? Nebylo by přirozeným pokračováním anarchokapitalismu otrokářství?

Rothbard měl spoustu zajímavých názorů i na další společenské jevy, jako například postavení žen, trestní systém, diskriminaci i konflikty na Blízkém východě. Zamyšlení nad těmito tématy však přesahuje ekonomický rámec této úvahy.

 

 

2. Peníze v rukou státu

 

Jedná se o velmi zajímavou publikaci, která je napsána poutavým jazykem i pro čtenáře, kteří nemají ekonomické vzdělání. V první kapitole se dozvíme, že peníze vznikly jako prostředek nepřímé směny. Jedná se o zboží, které  má dobrou obchodovatelnost „...tabák v koloniální Virgínii, cukr v Západní Indii, sůl v Habeši, dobytek ve starém Řecku, hřebíky ve Skotsku, měď ve starém Egyptě a také obilí, korále, čaj, ulity i háčky na ryby.“. Peníze samy o sobě také musejí mít nějako cenu, jedná se tedy o komoditu. Tato komodita by měla být dobře dělitelná, tak aby se penězi daly platit různé ceny. Na velké transakce se hodí jiná komodita (např. zlato) než na drobné obchody (stříbro, měď). Díky ceně peněz existuje i poptávka po penězích. Pokud má každé zboží svou cenu v penězích, podnikatelé si mohou spočítat, zda jsou ve ztrátě nebo v zisku. Za účelem pohodlnější směny je dobré dát penězům podobu mincí. Mince mají pořád hodnotu původní komodity (zlata, stříbra,...). Soukromá ražba mincí je jako jiné soukromé podnikání, pokud výrobce bude mince šidit, bude o ně menší zájem. Není třeba nechávat toto privilegium státu (vládě). Je celkem lhostejno, jak velká zásoba peněz ve společnosti (na světě) existuje, protože množství ostatního zboží je omezené. Pokud tedy zvýšíme množství peněz ve společnosti 2x, stoupne i cena ostatního zboží dvakrát. Hromadění peněz jednotlivcem není problém, protože tyto peníze jsou připraveny na „spotřebu“ v budoucnosti. Každé peníze musí mít vlastníka, protože jinak by jejich používání ztratilo smysl. Vládní opatření na udržení cenové stability jsou zbytečná, protože pak přestane existovat možnost změnit poměr hotovosti k cenám. Svobodný trh nevylučuje možnost současného oběhu více druhů mincí (peněz) v pohyblivých směnných kurzech, je však pravděpodobné, že jeden druh peněz časem vytlačí ostatní. Z hlediska dalšího zjednodušení směny je výhodné dávat peníze do depozitářů (skladů, bank) a ke směně používat potvrzení o uskladnění. Obchodování s potvrzeními neznamená faktické zvýšení množství peněz na trhu - 100% krytí. Pokud však banky rozpůjčují část uskladněných peněz, vydají nová potvrzení o uskladnění za kterými není krytí. Tím peníze ztrácejí hodnotu – inflace. V případě, že zákazníci bank pojmou podezření, že jejich peníze nejsou v bance dostatečně kryty, může dojít k hromadnému výběru uskladněných peněz – run na banku. V tom případě dochází ke krachu banky.

Druhá kapitola ze zabývá tím, jakou úlohu při směně peněz hraje stát (vláda). Stát potřebuje ke svému provozu peníze, které vyvlastňuje lidem bez jejich souhlasu – zdanění. Další možností je výroba mincí, za kterými nestojí žádná protihodnota v podobě komodity (drahého kovu) – inflace. Rothbard to trefně nazývá vládní falšování peněz. Na inflaci nejvíce vydělají první vlastníci falšovaných peněz a nejvíce prodělají vlastníci poslední – lidé s pevnými příjmy. Obchodníci totiž mohou inflaci čelit zvýšením ceny zboží, to však lidé, kteří mají pevné příjmy a věřitelé zpětně nemohou. Lidé se snaží za každou cenu zbavit znehodnocených peněz a vzniká hyperinflace. Aby vláda mohla mince falšovat, potřebuje na ražbu státní monopol. Greshamův zákon - uměle nadhodnocené peníze vytlačují z oběhu peníze uměle podhodnocené. Jak zabránit tomu, že se lidé zbavují uměle nadhodnocených mincí? Řešením pro stát jsou zákony o zákonném platidle. Banky nejsou již z principu schopné dostát svým závazkům. Řešení - pozastavování směnitelnosti za kov v době snížené důvěry v banky. Centrální banka má monopol na vydávání peněz. Centrální banky jako jediné mohou vydávat bankovky, je u ní uloženo zlato. Jelikož stát vyrábí i nadále falešné peníze, nyní již bankovky, dochází opět k inflaci. Občané tak zlato ukládají raději do jiných centrálních bank – odliv zlata ze státu. To vede v důsledku k opuštění zlatého standartu.  Řešení je opět jednoduché, stát zakáže občanům vlastnit zlato. Prostředkem směny se stávají papírové peníze. Různá inflace papírových peněz v různých zemích vede k odlivu zboží ze zemí se znehodnocenou měnou. V těchto zemích přestává fungovat trh, vzniká chaos a konflikty.

Tím se zabývá třetí kapitola knihy - Rozpad západního měnového systému. Zlatý standart byl opuštěn začátkem první světové války, kdy vlády začaly ve velkém falšovat peníze za účelem jejího financování. Po jejím skončení bylo zlato i nadále částečně používáno pro přepočet hodnoty jednotlivých měn. To skončilo během velké hospodářské krize a vedlo nepřímo ke vzniku druhé světové války. Poté vznikl tzv. Brettonwoodský systém, který zaručoval omezenou směnitelnost národních měn za zlato v dohodnutých kurzech. To vedlo k tomu, že původně podhodnocený dolar díky velké inflaci (falšování peněz americkou vládou) se stal podhodnoceným, kdežto většina evropských měn a japonský jen se staly nadhodnocenými. Následkem byl odliv zlata z USA a rozpad Brettonwoodského systému roku 1971. Přibližně od té doby se vzájemné kurzy jednotlivých měn pohybují volně, podle toho, jak který stát provádí inflaci.

Doslov knihy od Jörg Guido Hülsmanna se zabývá úvahami nad vznikem světové měny a popisem vzniku měny evropské.

 

Závěr

 

Rothbardovy názory jsou rozhodně velmi zajímavé a poučné. V některých souvislostech nemusí být pro každého příjemné, což je vidět i ze značné kritiky jeho díla. Zejména popis způsobu, jakým jednotlivé státy zacházejí se svou měnou na úkor a účet občanů je alarmující. Jeho libertariánské myšlenky pro mne byly velmi přínosné, naopak větev jeho díla pojednávající o anarchokapitalismu mne příliš neoslovila, přestože tyto myšlenkové směry od sebe nejsou příliš odlišné.

Myslím, že není až tak důležité, zda budeme o penězích přemýšlet jako o komoditě, nebo pouze jako o platidle a prostředku směny. Důležité je, aby nám jich stát bral co nejméně.

 

Seznam použitých zdrojů a pramenů

1.   GORDON, David. The essential Rothbard. Auburn: Ludwig von Mises Institute, 2007. ISBN 978-193-3550-107

2.   HOPPE, Hans-Hermann. MURRAY N. ROTHBARD: ECONOMICS, SCIENCE, AND LIBERTY. The Mises Institute [online]. 1999 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/murray-n-rothbard-economics-science-and-liberty

3.   ROCKWELL, Llewellyn. Three National Treasures. MISES DAILY [online]. 1.5.2007 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/three-national-treasures

4.   ROTHBARD, Murray N. Keynes the Man. The Mises Institute [online]. 6.4.2010 [cit. 2015-11-14]. Dostupné z: https://mises.org/library/keynes-man-1

5.   ROTHBARD, Murray N. Life in the Old Right. LewRockwell.com [online]. Srpen 1994 [cit. 2015-11-14]. Dostupné z: https://www.lewrockwell.com/1970/01/murray-n-rothbard/life-in-the-old-ri...

6.   ROTHBARD, Murray N. Milton Friedman Unraveled. LewRockwell.com [online]. 1971 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://archive.lewrockwell.com/rothbard/rothbard43.html

7.   ROTHBARD, Murray N. Peníze v rukou státu: jak vláda zničila naše peníze [online]. Praha: Liberální institut, c2001, 2001, 144 s. [cit. 12.11.2015]. ISBN 80-863-8912-X. Dostupné z: http://www.libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2618/rothbard_penize.pdf

8.   ROTHBARD, Murray N. Praxeology: The Methodology of Austrian Economics. The Mises Institute [online]. 4.7.2012 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/praxeology-methodology-austrian-economics

9.   The New York Times. Murray N. Rothbard, Economist And Free-Market Exponent, 68. The New York Times [online]. 11.1.1995 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1995/01/11/obituaries/murray-n-rothbard-economist...

10.  URZA. Anarchokapitalismus: Úvod. Ludwig von Mises Institut [online]. 17.6.2013 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://www.mises.cz/clanky/anarchokapitalismus-uvod-1119.aspx



[1] ROTHBARD, Murray N. Life in the Old Right. LewRockwell.com [online]. Srpen 1994 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://www.lewrockwell.com/1970/01/murray-n-rothbard/life-in-the-old-ri...

[2] GORDON, David. The essential Rothbard. Auburn: Ludwig von Mises Institute, 2007. ISBN 978-193-3550-107, s. 124.

[3] Murray N. Rothbard, Economist And Free-Market Exponent, 68. The New York Times [online]. 11.1.1995 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1995/01/11/obituaries/murray-n-rothbard-economist...

[4] ROCKWELL, Llewellyn. Three National Treasures. MISES DAILY [online]. 1.5.2007 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/three-national-treasures

[5] HOPPE, Hans-Hermann. MURRAY N. ROTHBARD: ECONOMICS, SCIENCE, AND LIBERTY. The Mises Institute [online]. 1999 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/murray-n-rothbard-economics-science-and-liberty

[6] Murray N. Rothbard, Economist And Free-Market Exponent, 68. The New York Times [online]. 11.1.1995 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1995/01/11/obituaries/murray-n-rothbard-economist...

[7] GORDON, David. The essential Rothbard. Auburn: Ludwig von Mises Institute, 2007. ISBN 978-193-3550-107, s. 103.

[8] ROTHBARD, Murray N. Praxeology: The Methodology of Austrian Economics. The Mises Institute [online]. 4.7.2012 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/praxeology-methodology-austrian-economics

[9] GORDON, David. The essential Rothbard. Auburn: Ludwig von Mises Institute, 2007. ISBN 978-193-3550-107, s. 36.

[10] ROTHBARD, Murray N. Milton Friedman Unraveled. LewRockwell.com [online]. 1971 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://archive.lewrockwell.com/rothbard/rothbard43.html

[11] ROTHBARD, Murray N. Keynes the Man. The Mises Institute [online]. 6.4.2010 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: https://mises.org/library/keynes-man-1

[12] URZA. Anarchokapitalismus: Úvod. Ludwig von Mises Institut [online]. 17.6.2013 [cit. 14.11.2015]. Dostupné z: http://www.mises.cz/clanky/anarchokapitalismus-uvod-1119.aspx

DOBRÝ PŘÍSPĚVEK?

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Tento debilní kód musíte vyplnit kvůli kreténským spamům, kterých je plný internet. Když se zaregistrujete, tak se Vás tento web již na žádný kód ptát nebude.
Obrázkové CAPTCHA
Vložte znaky zobrazené na obrázku.